Kocourkov aneb o prodeji městského majetku – Rychvaldská pekárna

642

Jeden z nejvýznamnějších rychvaldských podniků
– Rychvaldská pekárna –
naštěstí zůstává v Rychvaldě,
i když se k němu vedení města
v čele s Kapkovou (STAN) a Gulčíkem (ČSSD)
chovalo více než macešsky!

Neuvěřitelných pět měsíců trvalo rychvaldské radnici sestavování smlouvy o prodeji majetku města – budovy pekárny a přilehlých pozemků – společnosti Rychvaldská pekárna. Přitom podobné smlouvy jinde vznikají řádově jen několik dní, maximálně týdnů, musí být však splněna základní podmínka, že prodávající se chce domluvit s kupujícím.

Bohužel, celou tu dobu jsem takový pocit neměla. Nakonec jsme smlouvu podepsali v takové podobě, v jaké ji vedení radnice navrhlo na počátku září minulého roku s jedinou výjimkou, že peníze za prodej nešly hned na účet města, ale do úschovy.

Proč to tak dlouho trvalo a co jsme se za pět měsíců dozvěděli?

Mimo jiné: „Žádný platný obecně závazný právní předpis nestanoví městu žádnou lhůtu k odpovědi na běžnou elektronickou korespondenci,“ uvedl právník města, když se vyjadřoval k námi požadovaným změnám ve smlouvě. Takže jsme mohli čekat na jeho odpověď třeba dva roky a bylo by to podle vedení radnice v Rychvaldě naprosto v pořádku! Vlastně jsme měli velké štěstí, že nám tedy odpověděl po více než měsíci čekání.

Téměř stejně dlouho také orgán města – radní – přemýšlel o tom, zda může přijít o dvacet až třicet korun, o které radnici připravíme na úrocích, když jsme peníze poslali do úschovy!
Směšné – nikoli, v Rychvaldě normální!

Rychvald pekárnaPřitom déle než půl roku mělo město na svém účtu deset tisíc korun naší společnosti jako jistinu toho, kdo se ucházel o městský majetek. A absolutně si nedělo starosti s tím, komu úroky z této částky náleží.

A v neposlední řadě, poslal by snad někdo ze svého účtu peníze, aniž by za to hned něco nedostal? Přepis majetku trvá necelý měsíc a ve smlouvě chybí jediná sankce, kterou by byl příjemce peněz postižen v případě, že udělá nějakou chybu a k přepisu nedojde. Určitě by peníze neposlal!

Chápu, že právní zástupce města musí dbát na to, aby město bylo co nejvíc ušetřeno možných postihů. Proč ale? Dopouštějí se snad úředníci města často nějakých chyb? Na druhou stranu musí být pro obě strany smlouva i její sestavování korektní, vyvážené a důstojné. Bohužel, to ale nebylo.

Ale postupně, co jsme chtěli tak „nehorázného“ do smlouvy zakotvit. Mezi našimi požadavky bylo například to, že jsou-li navržené sankce pro nás v případě, že naší vinou nedojde k přepisu nemovitostí, je zcela korektní, aby smlouva obsahovala stejné sankce i pro město, když toto zaviní. Náš právník také namítal, že podle současné legislativy platí daň z převodu nemovitostí prodávající. Pokud město chtělo, aby daň zaplatil kupující, mělo to již zahrnout do podmínek výběrového řízení, nebo se s námi o tom dohodnout, což je ve slušné společnosti běžné. Bohužel, k tomu nedošlo! Stejně tak jsme upozorňovali, že pětileté předkupní právo, které podle nás mělo být rovněž zahrnuto v podmínkách výběrového řízení, aby byl případný kupující s tím předem srozuměn, nám může komplikovat vyjednávání o opravách. Bohužel, ani s tímto požadavkem jsme neuspěli! A poslední podstatnou měnou, kterou jsme původně požadovali, aby se ve smlouvě objevila, bylo vytvořit vázaný účet v bance, kde by peníze ležely do přepisu nemovitostí. Bohužel! Právník města posoudil bankou poslaný návrh, kterým běžně vázané účty zřizují, nestandardním způsobem. Čekala jsem věcnou a konkrétní argumentaci s případným řešením výhrad, nikoli nic neříkající bláboly. Nakonec jsme tedy od všeho ustoupili, nemělo to cenu – kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody!

Kdyby se město chovalo ke svému majetku jako správný hospodář, tak ho nemuselo ani prodávat. Bohužel, radnici přimělo k tomuto kroku jen to, že budova, kde sídlí pekárna, je v tak katastrofálním stavu, že hrozí její zřícení. Tak se muselo rozhodnout – prodat, nebo opravit! Ale zatímco si vedení Rychvaldu – Kocourkova lámalo hlavu, jak nám všechno zkomplikovat, v Lutyni, kde máme jeden provoz, přemýšleli, jak by nás přilákali, abychom ve městě více zakotvili, či natrvalo a úplně do Lutyně z Rychvaldu přesídlili.

Čas ukáže, zda jsme udělali dobře, ale zůstáváme v Kocourkově!

(Karin Pelikánová)
Rychvaldská pekárna